Malé vyprávění z krátké cesty po Maroku bude rozděleno dle navštívených měst, neboť cesta byla od města k městu a mírně mimo.
A první byla...
Přílet
Celá cesta byla doprovázena jistým Lonely průvodcem, který na mě vybyl v nejmenované knihovně (díky za něj Dane!) a Casablanca byla zvolena na základě ceny a termínu odletu (via Milano) letecké společnosti Easyjet. Už z letadla vypadala krajina vyprahle asi jako jižní Španělsko, horko bylo hned při výstupu a dostavil se i tropický pach vzduchu známý již z Egypta nebo Indie. Z letiště rovnou vlakem do centra města mnoho kilometrů vzdáleného a následné hledání hotelu s pomocí mapy a navigace - rutina, která se bude opakovat v každém z měst - nakonec i dovolená má svůj stereotyp.Šlo se pěšky a došlo se až k hotelu poměrně snadno. Byl na okraji staré medíny, obrácený k náměstí u přístavu. Trochu jsem se ho bál, neboť z reakcí na booking.com to měl být dosti děsivý hotel obklopený nehostinnými Maročany. Já ho vybral kvůli ceně a poloze. Ukázalo se, že recenzenti booking.com a já máme rozdílné představy o pohodlí a hotel dopadl velmi dobře a okolí také! Taková koloniální budova s příjemnou jídelnou a mírně zmateným, leč sebejistým číšníkem. Nikdo mu nevyčítal, že dostal čaj místo kafe a naopak.
Město
Stará medína byla první z několika, které jsem poznal a velký dojem na mě neudělala (ta echt medína čekala ve Fezu). Městu dominuje novodobá a monumentální mešita Hasana II., která svým minaretem vyčnívala hodně vysoko a byla vidět z našeho hotelu i ze vzdálené pláže Ain Diab. Stavba je to nádherná, ale nikoliv moderní, jak jsem mohl posoudit zvenčí (dovnitř se nám přes sliby Lonely a majitele hotelu nepodařilo dostat). Kolem se poflakovali turisti, zrovna končila modlitba.
Casablanca je město moderní bez většího počtu památek, ale jako odrazový můstek slouží dobře. Naštěstí se podařilo dobudovat tramvajovou linku, která vede až k pláži Ain Diab. Cesta je to zdlouhavá, ale vcelku příjemná a o pár hodin se zpátky se vracíte se spáleným ksichtem. Tramvaje se jevily jako spolehlivý dopravní prostředek při první cestě, ale dlouho to nevydrželo, jak se ukázalo při další návštěvě. Doprava mírně kolabovala, na nástupištích se tvořily chomáče lidí a zpravidla nastupovali než vystupovali. A tady se projevil nefalšovaný orient. No ono se nečeká, až někdo vystoupí a uvolní se uvnitř místo. Masa lidí se okamžitě rve dovnitř, takže dostat se ven na požadované zastávce chtělo trochu kuráže a násilí. Krom toho si představte na zastávkovém ostrůvku turnikety jako v metru. No trošku sci-fi i na Maroko. A aby to fungovalo, tak na každé zastávce průběh kontrolují 1 - 2 zřízenci. Nepochybně "levná" záležitost.
Pak je tu ještě vychvalované náměstí Mohameda V. obklopené architekturou ve stylu art deco, která mě příliš nenadchla.
V medíně jsou súky s obvyklým zbožím. Tudy jsem si zkracoval cestu do hotelu. Bohužel i zde platí co cizinec, to chodící peněženka a hned mě tu potkala nepříjemnost s jedním obchodníkem. Jako bych to neznal! Pozdravy, odkud jsi, tady je moje vizitka nepůjdeš se podívat do mého obchodu a když ne, tak "fuck off medina, you are bitches!!!" No moc pěknou angličtinu se pán naučil a mě připomněl, že jsem opravdu jen zákazník a nic víc. Poučení pro příště - opravdu je lepší nedpovídat vůbec než slušně odpovídat. Používání češtiny bylo nakonec nejlepší sebeobranou, protože tu ani multijazykoví obchodníci nezvládli a byli najisto odraženi! Tedy jeden to zkoušel s polštinou, ale pořád to nebylo ono.
Autobusové nádraží CTM bylo blízko v centru, takže odjezd byl bezproblémový. Hurá do Rabatu!
(jm)
Žádné komentáře:
Okomentovat