Příjezd
Cesta autobusem CTM po dálnici v poledne byla mírně ospalá. Meknés na první pohled nevypadal tak malý, jak jsem si ho představoval. Nakonec je to stále královské město. Autobus s námi objel medínu a zavezl do Ville Nouvelle (původně nová část města postavená Francouzi, je to obecný jev ve velkých městech v Maroku), kde je nádraží. Protože předpoklad byl, že hotel není extra daleko, šli jsme pěšky. Při teplotě, kdy Taťána Míková doporučuje v Čechům, aby zůstali doma a hlavně se nenamáhali, jsme s bágly na zádech i na břiše v plném slunci šplhali na jakýsi ostroh, kde podle mapy měl být hotel. A nebyl. Běhal jsem tam, jak slepička, co hledá vodu pro umdlelého kohouta, ptal se lidí a nic. Vzali jsme tedy taxíka, který taky prd věděl, ale alespoň tušil lokalitu a jeli zpátky odkud jsme přišli. Po několika dotazech na autochtony a jednom velmi drahém hovoru jsme hotel našli. Na booking.com byl špatně zanesený, adresa naštěstí byla dobrá, ale vila, kde se hotel nacházel nebyl ani označený. Taxikář nás samozřejmě natáhnul, ale v euforii nad nalezeným noclehem jsme mu to zaplatili. Naštěstí tím trable skončili. Hotel i majitel byli přijemní a očekával nás tam chladivý bazén (a pár šmíráků).Město
Zpětně byl Meknés velmi příjemnou tusristickou destinací, kde nikdo neotravoval a památek byl dostatek. V medíně jsme si našli kavárnu, kde ráno podávali levnou a dobrou snídani a já měl po pár dnech zase kafe ("o lé"). U hradeb, prý s jednou z nejkrásnějších bran Báb Mansúr, je hned náměstí El Hedim, které se má snažit konkurovat slavnému Džemá el-Fná v Marrákeši - tedy kavárny, hadi a různé další kejkle, která vás mají připravit o peníze a snad trochu i pobavit. Také je u něj moc pěkné muzeum umístěné ve starém paláci.
Protože jsme chtěli vidět jakousi hrobku, zabloudili jsme na súky, které byly bohužel velmi narvané a později i na opuštěný hřbitov a chudinskou čtvrť, kam bych raději nezabloudil.
Do nitra medíny jsme se příliš nedostali, nebyl důvod. Pouze návštěva medresy Bou Inania nás tam vtáhla.
Na opačné straně hrobka Mulaje Ismaila, ale dostanete se jen na přilehlé dvorky. Mulaj (1672–1727) byl jedním z nejvýznamnějších marockých panovníků a jeho původ údajně sahá až k Prorokovi Muhammadovi.
On také postavil obrovské stáje. Ty jsou dál od centra, ale jde se k nim mezi vysokými hradbami, kde je královský palác. U stájí, které jsou částečně restaurované je i působivá umělá nádrž.
Poslední, poněkud obskurní památkou bylo něco jako skladiště nebo vězení, kde si platíte za trochu adrenalinu při bloudění temným sklepením, pokud nemáte baterku .
Ve Ville Nouvelle jsme hledali hlavně jídlo. Šli jsme podle Lonely průvodce a našli restauraci Gambrinus, kterou měl otevřít nějaký emigrant (do Maroka?!), ale už jí asi nevede. Nabídka byla mírně dražší a nezajímavá, takže jsme zkusili jinou, kam chodí místní a čtenáři Lonely. Dla jsem si tu konečně tažínu - kuřecí s olivami. No zkusil jsem, moje oblíbené jídlo to asi nebude a kuskus zase patlali někdy ve středu, kdy odjíždíme, nebo tak. Můžu prozradit, že honbu za kuskusem jsem prohrál neboť ho vždycky vařili jen jeden den v týdnu a vždy ten, kdy já tam nebyl. Vivat kuskus!
Volubilis
Do Volubilis jsme jeli v poledne, což byla samozřejmě chyba. Není se tam kde schovat před sluncem a procházka mezi ruinami je tak úmornější než je v jiné denní době. Protože jsem opět neměl chuť smlouvat, zaplatil jsem taxikáři za výlet i s čekáním o něco víc, než bylo nutné (ale v normě). Nedaleké "svaté" město Mulaj Idris jsme vynechali. Vypadalo malebně, ale čím dál do něj, tím malebněji. Zblízka vypadalo poněkud betonově. Volubilis je rozlehlé římské město kde je spousta mozaik, jeden kamenný penis a mnoho dalších zajímavých detailů.
(jm)
Žádné komentáře:
Okomentovat