Příjezd
Cesta z Casablancy byla klidná a konečně jsem byl konfrontován s jízdou na marockých silnicích a dálnicích. Je to divočina. Klakson se používá neustále, auta se neudrží v pruhu, ale nějakým záhadným způsobem (podobně jako v Egyptě) tento způsob řízení funguje bez častých nehod. Já byl tedy za celý pobyt svědkem pouze dvou.Jak byl odjezd z Casablancy pěkně z centra, v Rabatu nás CTM vysypal na periferii. Tramvaj do města jsem v třicetistupňovém vedru nenašel a doporučený autobus kolem mě neprojel. Na zastávce jsem vybral ve MHD správném směru a spolu s GPS nás dovezl k medíně a nedaleko hotelu. Tramvaj k busu jezdí a je to pohodlné, ale hledá se z opačného směru špatně. Využil jsem ji na cestu zpátky. Moderní a pohodlné.
Město
Rabat a je hlavní město Maroka a přesto působí velmi klidným dojmem. Medína je malá a nenáročná, novéí město se širokými bulváry a chodníky je k procházkám jako stvořené. Jen ta pláž stojí za prd.Navštívil jsem Archeologické muzeum, které působilo dost ošuntěle, ale jsou v něm nádherné nálezy z Volubilis, především bronzy. Za hradbami města je Chellah, kde se mísí ruiny antických a islámských staveb a je to moc příjemné a klidné místo.
Pěšky (protože Jarmil je spořivý) jsem došel k mauzoleu krále Mohammeda V. hlídaného vojenskou stráží. Nová architektura tu stojí vedle nedokončené Hassanovy mešity z místa je zajímavý výhled na město a naopak, minaret je jeho dominantou. Návštěva Kasby (pevnosti) na pobřeží byla mírně otravná, protože nás pronásledoval samozvaný průvodce a ti, jak známo, se snadno uráží. Klidnější návštěvu jsem odložil až na další den.
Cestou přes Kasbu jsem šel (vskutku) kolem ústí řeky na druhý břeh do Salé, kde je velká medína a památky (náboženská škola - medresa, mešita). Turistky si stoplnuli pramici a nechali se převézt, ale pochybuji, že to byla nějaká výhra. Na druhé straně jsem je potkal při cestě zpátky s místním průvodcem. Na druhé straně jsem také potkal McDonalds a zašel si na šejka se zmrzlinou. Přiznám se, že tohoto klimatizovaného potěšení jsem využíval celkem často, zvláště, když si jídlo z ulice začalo vybírat daň na zažívání.
Medresa byla nádherná a stala se takovou předzvěstí památek v dalších městech. Zde jsme ovšem byli sami.
Na koupání na městské pláži nakonec přeci jen došlo. Hladina připomínala Bolevák, ale k menšímu osvěžení to bylo dobré. Co nebylo dobré, byl můj ručník, kterému se ve vlhkém prostředí nedařilo uschnout a začínal zavánět.
Nedaleko hotelu jsme si vyhlídly restauraci s kuřaty. První dojem výborný, čtvrtka kuřete i s přílohou za pár. Pořád jsme nechápal, jak je to tu se spropitným, tak jsme první večer nechali pánovi nějaké drobné. Druhý den mi měl vracet na větší bankovku, a tak dlouho a usilovně hledal drobné, že jsem konečně pochopil. Opravdu ho chtějí! A jak jsem pochopil ještě o něco později, platit chtějí za všechno, i za drobnou laskavost. Maroko, turistů ráj.
A následuje vnitrozemí a Meknés...
(jm)
Žádné komentáře:
Okomentovat