Náměstí Džámaa El Fna
Cesta
Cesta do Marrákeše z Fezu byla přes noc a asi 9 hodin dlouhá a samozřejmě únavná. Na cestu jsem si koupil sušenky, zatímco paní přede mnou si s sebou vzala bezedné zásoby včetně smažené ryby. No bylo to utrpení ve všech směrech. Do takřka vylidněného města jsme dorazili téměř za svítání a jak už to tak občas bývá, informace v průvodci se lehce odlišovaly od skutečnosti. Podle plánu jsme měli vystoupit nedaleko hotelu, ale z nějakého důvodu jsme jeli někam o 2 kilometry dál. CTM si asi postavilo nové nádraží, i když zcela nově nevypadalo. Poněkud nejistě jsme si to odšlapali k medíně, kde měl být náš hotel - rijád. To je tradiční dům nebo palác s dvorkem uprostřed, ze kterých se v posledních dobách budují příjemné hotely. Jak jsem čekal, najít hotel ve spleti uliček bylo takřka nemožné. Pomohl nám jeden ochotný chlapík, jehož ochota pochopitelně nebyla zcela zadarmo. Nabízené drobné mu nestačily (dovedl nás o jednu ulici dál), chtěl papírovky, ale s tím už jsme nesouhlasili. Odehnal ho až majitel správce rijádu, naštěstí jsme ho už nepotkali. Rijád byl stylový a opravdu pěkný, s terasou příjemnými a klidnými pokoji. Jedinou slabinou opět byla koupelna, ale dalo se to vyřešit.
Město
Marrákeš, především medína, je skutečně turistickou atrakcí připomínající svým provozem ulice ve Starém městě v Praze nebo cestu na Karlštejn. Slavé náměstí Džámaa El Fna je plné turistů, súky kolem jsou plné turistů, jezdí tu drožky a všichni očekávají nějaké peníze od nás turistů. Devatenácti kilometry dlouhými hradbami obehnaná medína je podobné bludiště jako medína ve Fesu, ale méně tajemné a neméně náročné.
Chodili jsme podle značených tras, abychom nalezli všechny pamětihodnosti a zajímavá místa. Když jsem se nedejbože zastavili, tak nás hned místní poháněli zpět na náměstí nebo ukazovali cedule, které jsme viděli a chtěli za to spropitné. Jediné řešení bylo pořád chodit nebo si něco koupit.
Kromě náměstí, kde se předvádějí různé a kejkle a večer se zde závodí ve vaření, je nedaleko jedna z nejvýznamnějších mešit v zemi s charakteristickým minaretem. Jsou tu dva nádherné paláce se jmény, která se mi neustále pletla - Bahia a Badi. Jeden je impozantní zřícenina obydlená čápy a druhý se dvorky a nádhernou výzdobou.
Je tu několik zajímavých muzeí a Saadské hrobky, jejichž atmosféru trochu kazíme právě my, turisté. Na interiéry byla fronta.
Město působí svojí polohou (obklopené horami) příjemně, ale také poněkud nudně. Ve Ville Nouvelle jsem chtěl navštívit pouze dům se zahradou, které patřili Yves Saint-Laurentovi, jehož popel zde má být rozprášen. Z nějakého neznámého důvodu bylo zavřeno.
Medína
Z Marrákeše do El Džadídy jsme museli jet z běžného autobusového nádraží. Zažili jsme naháněče, prodejce mastiček, žebráky na nádraží i v autobuse. Naštěstí se nám podařilo zakoupit jízdenku bez pomoci. El Džadída zřejmě nebyla tou top destinací.
(jm)
Žádné komentáře:
Okomentovat